V roce 1964 bylo přijato usnesení o likvidaci historického města Mostu. "V důsledku bohatých zásob hnědého uhlí pod starým Mostem, celý starý Most má být do r. 1972 vyklizen. V dobývacím prostoru lomů a dolů a v jejich ochranných pásmech zatím mizely další obce v okolí Mostu. Společně s nimi byly likvidovány i kostely, které od litoměřické diecéze odkoupily důlní organizace Zároveň bylo rozhodnuto o rozsáhlé záchranné akci děkanského kostela Nanebevstoupení Panny Marie, který měl být přesunut do bezpečné zóny nedotčené likvidací města.

Poloha: stával v jihozápadním koutě - III. náměstí od něho vedla ulice U jeptišek, Dobrovolců, a za ním začínaly Fučíkovy sady. Po vypálení původního zahražanského kláštera magdalenitek, který založily 1285 na Záhrazy mimo hradby (bitva u Mostu 1421) se uchýlily pod ochranu městských hradeb na Forum novum (nové náměstí později III. náměstí.) první zmínka o náměstí listina 1311.
 
1. kostel:
První klášterní kostel i s klášterem postaven ženským řádem augustiánské řehole jeptišek magdalenitek (německý ženský řád) Sestry magdalenitky zvané také bílé byly uvedeny do města Mostu již ve 13. století. Klášterní kostel zřízen a vydržován šlechtickým rodem Vřesovců a první církevní škola pro dívky z patricijských rodin založena již roku 1313. Původní pozdně gotická stavba z 2. poloviny 15. století tvořila nový kostel i klášterní budovy, převážně ze dřeva. Roku 1515 však klášter vyhořel s celým městem.

Klášterní kostel byl nově vysvěcen už 20. října 1515 a v následujících letech byly obnovovány obytné stavby jako všechny stavby v Mostě byl sužován četnými požáry. Roku 1623 získaly magdalenitky nové stavební pozemky a v letech 1626- 1630 byl postaven nový konvent. Práce však nebyly zcela dokončeny, neboť i v následujících letech získaly magdalenitky několik odkazů na jeho stavbu. V roce 1756 odkázal mostecký měšťan Johann Gottfried Schmidt 3000 zlatých na stavbu nového kostela Narození Páně, sv. Maří Magdaleny na Zahražanech, (který také patřil magdalenitkám) ten však po zrušení řádu (výnosem z 18. března 1782 ) zůstal nedostavěn. Při požáru v Mostě roku 1769 byl poškozen kostel Sedmi radostí Panny Marie, proto magdalenitky přistoupily k jeho přestavbě. Kostel byl dokončen v roce 1774. Po zrušení řádu magdalenitek byla dočasně barokní architektura převezena. Hlavní oltář převezen na zámek Jezeří, oltářní obraz s výjevem Narození Páně od Ignáce Raaba (1715 – 1787) uložen v Okresním muzeu v Mostě. V červenci 1783 daroval císař Josef II kostel i klášterní budovy vzdělávacímu mužskému řádu piaristů. Areál přejmenován na piaristický kostel. Ve druhé polovině 18. století byl zbarokizován. Požár v roce 1820 poškodil piaristické budovy, které byly v dalších letech opraveny. Protože nové školské předpisy vedly roku 1872 k rozvázání smlouvy mezi městem a piaristy, tak v roce 1873 piaristé opustili Most. O několik let později prodali kostel i klášter Mostu. Klášter byl částečně zbořen roku 1893, chátral také kostel. Před 2. sv. válkou kostel převzal Most. Kostel sloužil i nadále bohoslužbám pro studenty i po druhé světové válce kdy jej znovu převzalo město Most od roku 1948 do roku 1959.

Při průzkumných a záchranných pracích, ve druhé polovině 20. století se v kostele našly kosterní pozůstatky, doklad přítomnosti sester magdalenitek. Nález prozradil náhrobní kámen s letopočtem 1692, po jehož vyzvednutí se objevily schody, které vedly do krypty, zaujímající téměř polovinu plochy pod kostelem. Jednomu stu jeptišek magdalenitek patřila pravděpodobně hromada lidských kostí a pozůstatků, uložených v téměř 40 dřevěných rakvích, které byly v kryptě objeveny. Pracovníci antropologického oddělení Národního muzea v Praze, kteří nález posoudili, převzali nejcennější jeho části do svých sbírek se vší pietou. Mnoho takových zajímavých nálezů se díky průzkumu kostelů a jiných historických budov před demolicí Mostu podařilo objevit a osvětlit nejen stavební minulost města Mostu. Nástropní i nástěnné fresky z r.1773 od malíře Jana Václava Tschöppera (1728 – 1810) byly bohužel přebíleny v roce 1959, kdy kostel již ve velmi desolátním stavu, ohrožující bezpečnost přejala do užívání pravoslavná církev. Zabílené kvalitní fresky tak zmizeli bez jakéhokoliv výzkumu či dokumentace. Roku 1968 je odkoupen Koridorem Most a plánována jeho demolice. Leden 1976 odstřelení kostela v průběhu druhé etapy likvidace Mostu Popis poslední podoby: byl jednolodní orientovanou stavbou, s obdélnou lodí a odsazeným, pětiboce zakončeným presbytářem. Vnější stěny byly členěny pilastry nesoucími architráv a profilovanou římsu. Interiér byl zaklenut plackovou klenbou. V západní části lodi se dochovaly zbytky pozdně gotické kruchty. V severní stěně byl prolomen pozdně gotický portál, datovaný do let 1520-1530. Mobiliář pocházel převážně z 18. století

Změny názvu kostela na III. náměstí v celé jeho historii:
Původní zasvěcení ženský řád magdalenitek - Sedm radostí Panny Marie po zrušení řádu přechází kostel s klášterem pod mužský vzdělávací řád piaristů a kostel nazýván piaristický kostel. Po odchodu piaristů přechází tyto prostory do majetku města Mostu, naposledy sloužil kostel až do demolice jako pravoslavný kostel potřebám pravoslavné církve. Jako náhradu za kostel obdržela za pravoslavná církev monastýr na Zahražanech čp. 1116 Žižkova ulice. (odkaz na Zahražany) - zde sídlí pravoslavná církev dodnes.
Zdroj : Martin Čechura ZANIKLÉ KOSTELY ČECH, MOST – 1932-1982, Heide Mannlová - Raková

Adresa: Jeronýmovo náměstí také náměstí sv. Anny. Nacházel se ve směru od I. náměstí přes Masarykovo náměstí a říčku Bělu u Gutenbergových sadů, kde stávala od roku 1873 židovská synagoga ( do 1938). Od kostela vedly ulice Nádražní a Promenáda u Běly.

1. Hřbitovní kostel sv.Anny v Mostě

Původně sloužil ve své době jako hřbitovní kostel a byl vystavěn kolem roku 1520. Kostel byl dřevěný, pozdně gotický, není známa jeho podoba. Otázkou je kdo ho v letech 1520 – 1583 spravoval snad bratrstvo Nejsvětějšího Těla Kristova. Při sedmém velkém požáru Mostu 28. června. 1583 vyhořel. ,,V uličce před komendou vypukl u pekaře Georga Reifa požár, který ve Václavicích zpopelnil vcelku 96 domů - 20 dvorů také dřevěný kostel sv. Anny ležel v sutinách…“(citace Gedenkbuch).

Roku 1610 Georg Bartholomeus Pontanus von Breitenberg* mostecký významný rodák, svatovítský probošt u sv. Víta v Praze, básník a laureátus rudolfínské doby nechává na vlastní náklady vyhořelý kostel postavit z kamenného zdiva v pozdně gotickém stylu v letech 1610 – 1612 poté, kdy již r. 1606 nechal opravit v Pražském chrámu hrobku s kaplí krále Přemysla Otakara II., mecenáše a zakladatele města Most.

*Georges Bartholdus Pontanus z Braitenberka Pontanus = Mostecký; Braitenberg = Široký vrch., probošt pražské metropolitní církve, Poeta laureatus (korunovaný básník) rodák z Mostu, vydává v Praze latinský epos : “Bruxia, Bohemia delineata carmine.“ první Básnické dějiny města Mostu z roku 1593 umírá 20. února 1610 v Praze. Kostel dostavěn dva roky po jeho smrti.

Popis této stavby: Kostel byl jednoduchou jednolodní stavbou, s obdélnou lodí a od­sazeným pětibokým presbytářem. Na konci 19. století byla k jeho východní stěně připo­jena obdélná sakristie. K západnímu průčelí byla připojena hranolová věž. Vnější fasády byly členěny mělkými hranolovými opěráky a obdélnými, lomené klenutými okny bez kružeb. Interiér lodě byl zaklenut pseudogo­tickou dřevěnou klenbou, nesenou dřevě­nými příporami. V presbytáři se nacházela klenba se štukovými žebry.

Pár dat z historie tohoto kostela: Týdenní mši svatou a patronát nad kostelem sv. Anny spravovalo po dostavbě bratrstvo Nejsvětějšího Těla Kristova v Mostě. Toto bratrstvo bylo náboženské společenství laiků, jehož existence v Mostě sahá až k počátkům královského města Mostu. (Mají svůj znak na svorníku v kapli v děkanském kostele). Bratrstvo spravovalo kostel a pečovalo také o větší lesk bohoslužeb, zejména theoforických průvodů na svátek Božího Těla, svátek Panny Marie Sněžné a pondělí svatodušní. Evangelický farář (poslední luteránský farář v Čechách) v letech 1619 – 1621 byl pastor Samuel Nizellius, tehdy byl Most bez katolických farářů. Nově postavená svatyně sloužila jako luteránská modlitebna. Bitvou na Bílé Hoře byl zpečetěn také osud mosteckých protestantů. Dne 16.11.1622 se objevili v Mostě císařští komisaři a vykázali posledního protestantského pastora v Čechách. Kostel byl uzavřen a asi 30 protestantských rodin opustilo Most. Po roce 1623 byl kostel sv. Anny navrácen katolíkům. Švédské oddíly roku 1634 po zavraždění Valdštejna, napadli Čechy a také Most. Zapálili kostel sv. Václava načež městská rada převedla komandantu Křížovníků Franzi Zigottovi prozatím kostel sv. Anny k bohoslužbám. 23. ledna. 1669 umírá probošt U všech svatých Martin Mainer von Wolkenbach. V poslední vůli odkazuje. kostelu sv. Anny dvory Pařidla (Paredl, Herrndorf) a Svinčice (Schwindschitz). Jeho pozůstatky byly pohřbeny v kostele sv. Anny. Luteránský Kostel, který ve válce vyhořel a stál tu jako troska bez střechy nechá městská rada zazdít, údajně proto, aby cizím (!), kteří přicházejí na jarmark /trh/ nebo jinak do Mostu nezpůsobil zlost. Majetek této církve byl prodán po parcelách za 932 kop míšeňských grošů, které rada použila k pokrytí dluhů u Jezuitů.

Morová epidemie v Mostě
Roku 1680 postihla Most morová epidemie, zemřelo na 1 100 občanů, mezi oběťmi bylo mnoho dětí. Městská rada a celá mostecká městská obec učinila slib, že uspořádá každoročně dne 26. července pouť ke kostelu sv. Anny, které se spolu s poddanými z vesnic zúčastní. O rok později (1681) nechali Mostečtí jako pomník přísahy postavit na prvním náměstí morový sloup, který zhotovil kameník Petr z Toscany. Sloup je završen sochou sv. Anny se čtyřmi anděly a na podstavcích osázen sochami pomocníků a ochránců proti moru a nebezpečí ohně sv. Šebestiána (Sebastian), sv. Rocha, (Rochus), Anežky (Agens) a Růženy (Rosaria). Byl slavnostně vysvěcen. Každé úterý večer byla na místě před sochou zpívána slavnostní litánie. Tato pobožnost byla později přenesena z kostela sv. Anny na městský kostel Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí. Sloup sv. Anny zachráněn, přesunut zrekonstruován a dnes je na novém Prvním náměstí. Později se stává z kostela sýpka. Mostecká městská obec prodává bývalý evangelický kostel i se stavebním právem, roku 1712 které vlastnil jako dřívější obilný dům (Kornhaus) občanovi Tobiasi Franzi Grosserovi za 150 fl. se závazkem jej přestavět na občanský městský dům a všechny snad nalezené poklady odevzdat děkanskému kostelu. Kostel posléze přestavěn a znovu jej provází nepřízeň osudu a 27. prosince 1785 v důsledku josefínských reforem je kostel sv. Anny opět uzavřen, nadace a závazky se přenášejí na městský kostel. Zde uctívaná socha sv. Anny byla ve stejný den přemístěna do děkanského kostela. Roku 1877 je v Mostě založena evangelická filiální obec, Německé církve Evangelické. Obec zakoupila od města Mostu bývalý hřbitovní kostel sv. Anny a 29. září 1878 jej otevřela pro bohoslužby, nyní je nazýván také evangelickým kostelem. Ke konci 19. století byl pseudogoticky přestavěn. Poslední bohoslužby slouženy roku 1963 a kostel uzavřen. Při demolici Mostu využívány prostory jako sklad tiskárny SEVEROGRAFIA. Roku 1979 byl odkoupen SHD a téhož roku demolován.
(Zdroj: Cori-Siegel 1889; Chamasová 2002, 27-28; Kuča Sládek 2002, 255; UPČ 2, 436 a Gedenkbuch)

Původní zemanský kostel sv. Václava
adresa: Ves sv. Václava alias Václavice alias Tašenberk a naposledy Václavské náměstí. Od založení sloužil jako zemanský kostel s opevněným samostatným dvorcem. Kostelu sv. Václava na levém břehu řeky Bíliny byla věnována mimořádná pozornost už od počátku historického bádání, nejintenzivnější však byla ve 2. polovině 20. století v souvislosti s likvidací historického města. Zájem o tuto polohu vyplývá ze snahy o nalezení prvotního sídliště, které předcházelo založení královského města Mostu. Jednoznačně nelze prokázat, kdy Všebor z rodu Hrabišiců daroval zderazskému klášteru Ves svatého Václava a další lokality. Jeho jméno je uváděno až v roce 1227 na dokumentu, kterým je zúžená příjemecká verze odkazu jeho bratra Kojaty pro zderazský konvent křížovníků ochránců Božího hrobu. Z téhož roku pochází vlastní Kojatova závěť, v níž odkázal zderazskému klášteru Most, v té době prosperující trhové sídliště. Specifickou podobu má také listina z roku 1238, dle jejíž výpovědi byla ze Všeborova majetku věnována zderazským křížovníkům mezi jinými také Ves sv. Václava. Listina je ve skutečnosti potvrzením již existujícího stavu a byla sepsána snad jako pojistka v nejisté době plné majetkových přesunů při zakládání města. Podle nepřímých dokladů zde kostel stál již v roce 1224, kdy zemřel Všebor. Počátky hrabišické držby na Mostecku jsou kladeny už na sklonek 12. století a není vyloučeno, že v této době tu vznikla i nějaká sakrální stavba. O nejstarší podobě kostela sv. Václava máme jen minimum informací, které přinesl archeologický výzkum z let 1979-1983. Nálezy kostrových hrobů s esovitými záušnicemi dokládají sakrální využití prostoru už ve 2. polovině 12. a průběhu 13. století. Raně středověká stavba nebyla sice zachycena, ale snad je možné s její existencí spojit fragment zdiva z volně poskládaných kamenů, spojovaných hlínou. Prozkoumán byl v délce cca 600 cm u severní zdi lodi. Zeď snad sloužila jako podezdívka pro dřevěnou stavbu. Během husitských válek byl kostel výrazně poškozen, nejspíše při husitském obléhání města v roce 1421.

Kostel sv. Václava mění svou farní funkci ve špitální. Průběh přestaveb, jak jej znali poslední generace pamětníků v Mostě. V průběhu 15. století byla provedena planýrka a nově vystavěn pozdně gotický kostel. Jeho podobu zachytil kolem roku 1602 Jan Willenberg. Během třicetileté války nebyl ušetřen ani tento kostel. Švédské oddíly v roce 1634 přišly plenit a vypalovat až do předměstí Mostu, zapálili také kostel sv. Václava, načež městská rada převedla komandantu Křížovníků Franzi Zigottovi prozatím kostel sv. Anny k bohoslužbám. Od 29. dubna do 22. září. 1639 při prvním obléhání zámku Švédy za generála Bannera, kteří ale museli ustoupit s nepořízenou je Kostel sv. Václava opět zapálen, rovněž po dobytí hradebních zdí mnoho budov ve městě. Při opravách byla zvýšena loď a celá stavba opatřena novou římsou. Někdy během 17. století byla k severní stěně presbytáře připojena hranolová věž. Prameny dokládají stavební práce ještě v roce 1676. Některé architektonické prvky naznačují, že přestavba mohla být prvním známým dílem J. B. Matheye. Poslední větší úpravy proběhly ve 2. čtvrtině 18. století. V roce 1734 byla vestavěna do západní části lodě nová kruchta a vybudována nová krypta. Roku 1929 je tato památka restaurována. Podzim roku 1948 byla provedena oprava farního kostela sv. Václava, pláště věže, na kterém se objevily trhliny, byla uskutečněna oprava a výměna kostelních oken, které byly poškozeny během 2. světové války při spojeneckých náletech na chemické podniky v nedalekém Záluží. Tehdejší Severočeské hnědouhelné doly (SHR) přispěli na poslední renovaci kostela.
POPIS STAVBY: Kostel sv. Václava byl jednolodní stavbou, složenou z obdélné lodi o rozměrech 14x11,5 m a protáhlého, půl­kruhově uzavřeného presbytáře s osou mírně odkloněnou k severu. K jeho severní stěně byla připojena mohutná hranolová věž o roz­měrech 7x7,5 m. Při archeologickém výzku­mu byl odhalen čtvercový přístavek u severní stěny lodi. Hlavní vstup s renesančním portá­lem byl umístěn v jižní stěně, druhý vchod směřoval na západ k budově komendy. Loď byla zaklenuta valenou klenbou s výsečemi, presbytář klenbou křížovou.
INTERIÉR KOSTELA: Mobiliář byl pře­vážně barokní, nejčastěji z 18. století. Jeho renesanční portál byl sejmut, zachráněn, dnes je k vidění v atriu u přesunutého kostela NPM.
DEMOLICE KOSTELA:
- Kostel sv. Václava, zůstal posledním kostelem v užívání a to až do r. 1977
- 20. listopadu 1978 byla uzavřena kupní smlouva mezi kapitulní konzistoří v Litoměřicích a SHR.
Zbourán byl roku 1983 při likvidaci města.
- Náhradou je dostaven za ČSSR roku 1989 jediný nový kostel. Má stejné zasvěcení
- kostel sv. Václava v ulici U města Chersonu v městské části Zahražany

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou pečoval nejen o chudé, nemocné, ale i o poutníky a lidi na cestách, kteří v  komendě nalézali jisté a bezpečné útočiště, místo osvěžení, odpočinku a ochranu. Dá se říci že komenda mimo jiné byla předchůdce zájezdových hostinců a později hotelů. Budovy mostecké křížovnické komendy se nacházely zá­padně a jihozápadně od kostela. Je historicky doloženo založení špitálu a komendy Řádem pražských křížovníků s červenou hvězdou již 4.dubna 1253. Tento řád komendu i špitál po staletí spravoval. Příchod křížovníků dokladuje historická listina biskupa Mikuláše z roku 1257, jež hovoří o tom, že křížovníci se v Mostě usadili ,,extra muros“ tedy vně hradeb, rozumí se mimo hradby již existujícího města. Ves sv. Václava zůstává v držení Zderaze až do připojení vsi k Mostu jako předměstí od roku 1508. Během třicetileté války byly budovy komendy dvakrát vypáleny. Nově vystavěny byly za komtura (správce komendy) Kašpara Dietze v letech 1649-1661. Od roku 1792 do roku 1945 sloužila jedna část komendy jako školské zařízení, v němž byla umístěna i česká národní škola. Poslední podobu pozdně klasicistního vzhledu dala areálu komendy přestavba z roku 1868. Funkce komendy byla zrušena v roce 1950. V objektech komendy poté našla své sídlo mostecká expozitura Archeo­logického ústavu ČSAV. V suterénních prostorách byly zachovány původní kamenné klenby sklepení z dob jejího založení. Krásný znak s poselstvím nad portálem komendy v prvním patře nad schodištěm byl zachráněn, sejmut a je v depozitáři mosteckého Oblastního muzea. Náhradu za toto sídlo má dodnes expozitura Archeo­logického ústavu ČSAV na Zahražanech v ulici J.Žižky vile čp. 835. (na obr 9 vpravo dole)

Slovo špitál vzniklo z německé předlohy Spital a ta má původ v latinském hospitale (hostinský dům), což byla odvozenina od slova hospes (host). Nejstarší význam v němčině byl „útulek pro pocestné a chudé“, později byl rozšířen na dobročinný ústav, ve kterém jsou trvale ošetřováni chudí a staří lidé, posléze i na „ústav pro lidi nemocné“. Křížovnický špitál na Komendě byl jediným zařízením svého druhu až zhruba do poloviny 14. století, protože v té době si město postavilo vlastní špitál před hradbami při pražské cestě a pak mělo město špitály dva, na protilehlých koncích města. Prameny o konkrétní léčebné činnosti v mosteckém křížovnickém špitále se nepodařilo nalézt. Kostel sv. Václava a blízká komenda se špitálem byly zboře­ny jako jedny z posledních památek Mostu v roce 1983.