Marcela Čermáková - autorka obsahu stránek
Marcela Čermáková se narodila v roce 1963, v letech 1978-1981 studovala obor kožešnice v SOU Hlinsko. Po vyučení se dále věnovala tomuto oboru v Okresním podniku služeb Most, odkud musela v roce 1990 odejít z organizačních důvodů.
Od tohoto roku se kožešnickému oboru věnovala jako OSVČ, avšak činost firmy musela v roce 1997 ukončit, výroba ztratila na lukrativitě.
Její další osud se začal odvíjet zcela jiným směrem. Využila nabídnuté možnosti, začala pracovat v keramické dílně a absolvovala rekvalifikaci v oboru keramik . Práce s hlínou se jí zalíbila natolik, že ji motivovala a věnovala se jí i ve svém volném čase. Postupně vytvořila řadu zajímavých modelů historických objektů, a to nejen ze svého rodiště.
Vedle práce s keramikou se věnuje i jiným výtvarným oborům, například malování a poezii (ukázka tvorby zde).
Svému novému oboru se profesionálně věnovala pět let, během nichž se již i sama věnovala rekvalifikaci druhých a předávala tak své zkušenosti dál.
Avšak ne méně zajímavá je i její obecně prospěšná činost, ať už to byla práce se slabozrakými a nevidomými občany nebo v onkologickém centru AMA – SOP.
Její láska k historii, umění a zájem o osud jejího rodného města ji přivedl k myšlence zdokumentování osudu starého města Mostu a prolínající se histrorií jeho nástupce, nynějšího Mostu.
A tyto stránky jsou součástí tohoto hledání i nacházení.
Dva pohledy na město Most ze stejného místa v rozmezí + - 70 let, což je průměrný život 1 člověka
KOMPARÁT vyhledala a složila Čermáková Marcela 1. dubna 2012, v den 25. výročí úplného zániku historického jádra města Most MOSTECKÉ:
Bylo - nebylo poopravuji BYLO – NENÍ…
ZMIZELO VEŠKERÉ ,, ORGANIZOVANÉ STARÉ KAMENÍ “… Autorka Čermáková Marcela Na dvanáctero náměstích všechny tyto budovy stávaly, Co naplat, vládě a straně těžkou hlavu nedělávali. Zmizely staré baráky, kde se ještě uhlí putnou nosí, domy v novém Mostě se prý lepším komfortem honosí. Zmizela Česká záložna, spořitelna budovy dvou náměstí kde si měli možnost ukládat spořiví občané mostečtí Zmizela legendární radnice, kde vzniklé lásky se podpisem ztvrdily. Zmizela i matrika a úřady, kde nové mostečánky rodičům zapsaly. Zmizely lékárny a v severním kraji třetí největší nemocnice, také poliklinika a poradna pro matky ani těm se nevyhnula demolice Zmizelo také mnoho škol, kde děti a mládež vzdělání získávaly, vždyť mostecké školy již od 14. století, vysokou úroveň nabízely. Zmizela sokolovna, tělocvičny, hřiště i malé dětské ,, plácky“ k sportování a vybití energie dospělé, děti a mládež zvávaly. Zmizel soud na střeše socha alegorie spravedlnosti hlídala jedna z nepřehlédnutelných dominant skoro sto let bývala. Zmizely kavárny, klubovny, kina, kulturní dům, i divadlo, zkrátka vše co ke společenskému vyžití mostečáky pozvalo. Zmizely restaurace, hotely i obyčejné knajpy a všecičko, kde točeno z pivovaru na Žatecké naše mostecké pivečko. Zmizela letitá tržnice i desítky obchodů po celém městě, které na sebe navazovaly, nakupovalo se hospodyním lehce. Zmizelo okresní muzeum, knihovna pro širokou veřejnost, kde jste se mohli nadále vzdělávat a rozšiřovat vědomost. Zmizela veliká poštovní budova, přežila dvakrát válku, pošťačka doručila každou zásilku, dopis, každou várku. Zmizely sluneční i městské lázně, přes sto let stojící, ke slunění a vodní očistě svého času lidem sloužící. Zmizely i domy, secesní, místy i gotické i barokní, nic nezůstalo, neustálo republikový hlad po uhlí. Zmizelo staré nádraží s názvem stanice Most, foto u něho s velkorypadlem a máte opravdu dost. Přeložení koryta Běly, železničních tras, tramvajových kolejí, dobře známých tras směr nový Most vstříc novým nadějím. Zmizely podniky, sklady, továrny, tiskárna i SHD a menší doly, aby se po demolici celého města proměnily v povrchové lomy. Zmizely sakrální památky, byly trnem v oku tehdejšímu režimu, 200 let staré dva páry kaplí Křížové cesty, stály v cestě koridoru Již léta zrušený Zahražanský klášter nebyl vážný důvod demolice, nestával ani na uhlí, ani v cestě, byl církve, tak bourat se moc chce. Zmizely s jejich knihovnami a kaplemi i další dva velké kláštery, také klášterní kostel z náměstí třetího i evangelický stával u Běly Zmizel taktéž špitál, komenda s kostelem sv.Václava velmi letití, bývaly dominantou co město městem bylo přes 700 let jeho bytí, ani ten starý svatováclavský ušetřen není, prý není opravdu zbytí. Jen jeden kostel Nanebevzetí Panny Marie, před uhlím byl zachráněn, o přesunutý a rekonstruovaný mostecký klenot pozdní gotiky, je zájem. Zmizely také krásné litinové lucerny i lavičky, na kterých rády odpočívaly a sedávaly naše babičky. Zmizely také mnohé parky a krásné kaštanové aleje, kde při dostaveníčkách dostávaly mladé lásky naděje. GENIUS LOCI neboli DUCH MÍSTA historického Mostu pominul, ale paměť rodáků neMUSí zmizet, jen aby občas to někdo připomenul!