Kláštery

Úvod seznam : Zlikvidované kostely a klášterní areály, kaple mimo hlavní historické jádro Mostu:
- klášter kapucínů a kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Viléma a sv. Anežky Římské Jezerní a Chomutovská ulice demolice 1968 obr.11,12
- klášter a kostel Narození Páně, sv. Máří Magdaleny s ramenem s kaplemi na Zahražanech demolice 1968- obr. 13,14
- čtyři kaple Křížové cesty Zahražany demolovány spolu s ,,ukrojením“ části ulice J.Žižky kvůli koridoru. Z Křížové cesty je zachováno deset kaplí. obr. 15
Zlikvidovaný kostel a klášterní areál historické jádro Mostu:
- poslední mše v kostele sv. Františka Serafinského v minoritském klášteře na II. náměstí byla 4. července 1976. Původně měl být kostel SFS odstřelen s minoritským klášterem v r. 1972, došlo k tomu až r.1977. obr. 16,17,18,19
- Demolována byla bez náhrady také zvonice děkanského kostela. obr. 20

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Viléma a sv. Anežky Římské

adresa: kostel i klášter byl postaven pod Hněvínem na Jezerním předměstí, později Jezerní ulici.
Kapucínský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl oficiálně založen v roce 1615 jako reakce na vzrůstající vliv luteránství v severozápadních Čechách.
POPIS STAVBY KOSTELA: 16. května 1627 vysvěcení kláštera Kapucínů na Nanebevstoupení P. Marie pražským arcibiskupem a kardinálem von Harrachem. Kostel byl jednolodní stavbou oriento­vanou ve směru sever- jih, s obdélnou lodí a dlouhým pravoúhlým presbytářem. Na vý­chodní straně byla k chóru připojena obdélná kaple. Roku 1756 byla ke kostelu připojena příčná loď; při této přestavbě zanikla chodba, která probíhala podél západní stěny kostela a ústila do konventu, připojeného k severní stěně závěru.
INTERIÉR KOSTELA: Během 3. čtvrtiny 18. století byl pořízen nový roko­kový mobiliář a v roce 1902 byla východní část interiéru vyzdobena nástropními mal­bami.
LIKVIDACE KLÁŠTERA: Klášter a kostel zanikly roku 1968 při demolici historické části města. ( Zdroj: Cori-Siegel 1889; Chamasová 2002, 25; Kuča 2000, 179; Sládek 2002, 255; UPČ2, 435-436; Vlček-Sommer-Foltýn 1997, 383-385;)

 

Pár dat k historii klášteru kapucínů:

Roku 1616 zahájena výstavba kláštera Kapucínů včetně kostela a zahrady baronem Wilhelmem Popelem, svobodným pánem von Lobkowiczů. Práce na konventních budovách a přístavby kláštera byly často přerušovány, z důvodu církevních reformací. V letech 1619 – 1621 byl Most bez katolických farářů. V tuto dobu obstarávali katolické bohoslužby Kapucíni. Po 3 letech od 30. srpna 1622 povolán Isak Fabricius opět první katolický farář v Mostě. Dostavba budov konventu kapucínů včetně noviciátu dokončena teprve roku 1653. Poblíž kláštera v Jezerní uličce postaví Christof Josef Astmann v roce 1741 ve svém domě kapli ECCE HOMO, tato kaple je v 19. století zbořena, stála v cestě silnice. Po 2. světové válce byly podle pamětníků od roku 1959 z důvodu tehdejšího příchodu nových obyvatel a nedostatku bytové zástavby klášterní budovy využívány jako byty. Ne však na dlouho. V roce 1968 je celý areál kláštera demolován, protože stál v cestě plánovanému koridoru.

Klášter v Zahražanech (Záhrází, něm. Saras)

Na úpatí vrchu Hněvína existoval klášter záhy při vzniku města nejpozději ve 2. polovině 13. století. V té době patřil premonstrátskému klášteru v Chotěšově a patronátní právo vykonával český panovník. Ten jej listinou z 21. listopadu 1283 premonstrátkám odňal a věnoval jej řádu magdalenitek celým názvem Sestry pokání svaté Marie Magdaleny. O osudech magdalenitské komunity ve středověku máme jen minimum informací. Tento ženský řeholní řád byl založen v Německu roku 1224. V Mostě byly od roku 1281. Pro svůj hábit nazývány "bílé paní". Za husitských válek patřilo jejich řádu na 170 klášterů, jež byly vypáleny a vydrancovány, podobně jako v Mostě. První známá abatyše v písemných pramenech je zapsána sestra Kunhuta. Při obléhání města v létě 1421 byl klášter vypálen. Později je na památku této události každoročně pořádána pouť na Svátek Marie Sněžné. Po tragické události z léta jeptišky klášter opouštějí roku 1428 a poté opět za čas obnoven. Bílé magdalenitky se v Mostě opakovaně usídlí od 15. století. V průběhu 1. poloviny 15. století byl postaven nový klášter a kostel Sedmi radostí Panny Marie uvnitř městských hradeb na Českém rynku (III. náměstí). Starý areál však nezanikl zcela a v roce 1455 je označen jako „das closterlyn“ . Po tragickém požáru 12. března 1515, kdy celý Most lehl popelem, byl nejméně poškozený kostel magdalenitek který stál za hradbami města na Zahražanech, proto se tam sestry vrací, aby byl hned po požáru restaurován a během krátké doby mohl sloužit pro farní bohoslužby. Později celý jejich řád z Čech vymizel.

Kostel Narození Páně, sv. Maří Magdaleny v Zahražanech (Záhrází, něm. Saras)

Po dalším velkém požáru Mostu v roce 1733, byl kostel magdalenitek na Zahražanech tak poškozený, že spadla věž na starou budovu kláštera a celou ji poničila. V roce 1756 odkázal mostecký měšťan Johann Gotfried Schmidt 3000 zlatých na dostavbu nového klášterního kostela. (Ten stejný nechal vystavit i mosteckou Křížovou cestu, více obr. 15). Další požár poškodil kostel i klášter v roce 1769. Po polovině 18. století byla v Zahraža­nech zahájena stavba nového klášterního kostela. Půdorys tohoto kostela byl ve tvaru kříže. Nebyl dokončen. V zemi byly zrušeny díky patentu císaře Josefa II. z roku mnohé kláštery a bratrstva. 18. března 1782 se objeví žatecký krajský hejtman v domě řeholnic sv. Marie Magdaleny a oznámil jim zrušení jejich řeholního domu. 28. listopadu 1782 poslední řeholnice opouštějí klášter. Toto zrušení bylo obyvateli přijato s velkou lítostí, protože už tehdy, když ještě řeholnice bydlely v Zahražanech, posílali měšťané své dcery k nim, aby se naučily „zbožným mravům a veškerou ruční práci“. Na prosby obyvatelů se pak řeholnice zcela přestěhovaly v 16. století do města (na III. náměstí) a dostali zde na vše přispění. Ve druhé polovině 16. století byl mostecký komtur řádu křížovníků s červenou hvězdou vizitátorem zahražanského kláštera magdalenitek. Kostel byl přeměněn na městskou sýpku, klášter byl využíván k hospodářským účelům a část jako letovisko. Kostel byl jednolodní stavbou s obdélnou lodí, tran­septem a pravoúhlým presbytářem. K němu bylo připojeno protáhlé rameno s připoje­nými kaplemi. Nemusel se zbořit, neboť nestál v cestě uhlí, ale ustoupil nové zástavbě. Po polovině 20. století byl celý areál roku 1968 odstřelen.
( Zdroj: Cori-Siegel 1889; Klápště-Slavíček-Velímský 1976, 8; Kuča 2000, 178; UPČ 2, 436; Vlček-Sommer-Foltýn 1997, 382; Zoubek 1868,286; Zoubek 1878)

Okolní zástavba kláštera na Zahražanech

V těsné blízkosti kláštera byl tzv. hospodářský dvůr, včetně letní restaurace se zahradním parketem, byly rovněž zbořeny, aby na jejich místě byly postaveny panelové obytné domy a Společenské a kulturní středisko (SaKS) s kinem a prodejnou potravin.

Křížová cesta

Také tam kde stávalo čtrnáct kaplí Křížové cesty již dvě století ,,museli“ čtyři kaple směrem k pivovarskému parčíku zbořit, protože stály v cestě terénním úpravám úpatí Hněvína pro novou silnici směr Chomutov napojenou ke Koridoru Most.

Kostel sv. Vavřince a sv. Františka Serafínského

Stával na II. náměstí, které mnoho let neslo stejný název jako klášter - Minoritánské náměstí naposledy Náměstí gen. Svobody

PŮVODNÍ KOSTEL : Podle pozdějších tradic byl řád minoritů uve­den do Mostu v roce 1237 nebo 1240. Přesto­že spolehlivé písemné zprávy pocházejí až z roku 1273, lze časnější údaj pokládat za správný. Dataci do první poloviny 12. století potvrdil i archeologický a stavebně historický výzkum. Nejstarší kostel byl zasvěcen sv. Va­vřinci; jeho pozůstatky se částečně dochovaly ve zdivu mladší svatyně. Jednalo se o nevelký kostel s obdélnou lodí a presbytářem nezná­mého tvaru, přístupnou portálem v místech pozdějšího vítězného oblouku.

KLÁŠTER:

Ještě v průběhu 13. století byl rozšířen o severní boční loď. V 80. letech 13. století byla zahájena vel­kolepá přestavba klášterního areálu, která s přestávkami trvala až do roku 1311, kdy byl dokončován presbytář. Ještě po polovině 14. století probíhaly práce na stavbě konventních budov. Husitské války přečkal areál bez vážnějšího poškození. Budovy však nebyly příliš udržovány. Velký oheň strávil klášter i chrám sv. Františka 22. září 1639. Škody byly obrovské, ještě roku 1670 byl objekt značně zchátralý a neobyvatelný a kostelní loď bez střechy a docházelo k narušování koruny zdiva, obnoven roku 1685. Další velká oprava chrámu byla zahájena v barokním stylu až v roce 1716 a stavební práce byly ukončeny roku 1722. Už v následujícím roce 21. října 1723 klášter postihl další ničivý požár, který zachvátil celé město. Zkázu budov bez střech a jejich vybavení poté dovršily ještě vydatné deště v následujících dnech. Klenby však nebyly poškozeny a dochovalo se i téměř nepoškozené vnitřní vybavení. Zcela novou stavbu kláštera, na vyhořelých základech z velké části hradila také proslulá donátorka kapucínů Marie Markéta z Waldsteina, která mosteckým minoritům věnovala 4000 zlatých. Základní kámen stavby byl položen v červnu následujícího roku. Stavba probíhala postupně, již za dva roky bylo zhruba hotovo průčelní křídlo, všechny stavební práce se ale protáhly až do roku 1755. V roce 1820 klášter opět vyhořel a jeho obnova byla dokončena v roce 1842. Drob­nější práce však probíhaly i v druhé polovině 19. století.

POPIS STAVBY KOSTELA: Kostel sv. Františka byl jednolodní orientova­nou stavbou s úzkou lodí a protáhlým, pěti­boce uzavřeným presbytářem. Vnitřek lodě i presbytáře byl zaklenut valenou klenbou. Portál kostela minoritů do roku 1755 vybudoval okruh kolem litoměřického stavitele Octavia Broggia uplatňuje architekturu domácího původu. Průčelí kostela minoritů doplnil plastikami kadaňský sochař Karel Weitzmann a to kolem roku 1730. Jeho alegorické postavy a kamenné vázy (dnes jsou v parku u muzea), posazené na atiku nové přístavby kostela, upravily tak barokním způsobem boční průčelí kostela, obrácené nyní do exponovaného prostoru druhého náměstí.

INTERIÉR KOSTELA: Během 18. století byl do kostela pořizován nový mo­biliář. Nejbohatěji byl vybaven sochami minoritský kostel a to stylově jednotně ve stylu pozdního baroka. Výseče kostela byly zdobeny freskami J. V. Tschöppera z 2. poloviny 18. století a F. J. Duchoslava z konce 19. století. Hlavní oltář s bíle štafírovanými plastikami od J.A.Dietzeho monumentální obraz Smrt sv.Františka od kadaňského rodáka Františka Maxmiliána Vogeta (1695 – 1767) ostatní oltáře s obrazy J.V. Tschöpera, Ignáce Raaba a jiných malířů, podél stěn úzké kostelní lodi, byly také plastiky ze zručných rukou českého mistra mramoráře Martina Hennevogela z Litoměřic z let 1769 – 1774. Také zhotovil krásné plastiky sv.Vavřince a Jana Evangelisty z té doby zde byli také vyřezávané akantové lavice, zděná kruchta s rokajovými kartušemi. Na zděné kruchtě v západní části lodi byly umístěny varhany z konce 17. století.

ZÁCHRANA INTERIÉRU :

Před likvidací celého klášterního areálu bylo v kos­tele kompletně sejmuto vnitřní vybavení včetně Tschöpperových fresek, transferováno a restaurátorsky aplikováno v kostele sv. Jiří v Českých Zlatníkách, který svou vnitřní dis­pozicí nejlépe vyhovoval pro náhradní umís­tění. Přenesené fresky a mobiliář tvoří v Čes­kých Zlatníkách sice druhotný, ale umělecky hodnotnější interiér kostela. Bylo přikročeno k rozsáhlému transferu všech oltářů a fresek, které byly sejmuty. Zachována byla také kazatelna a vše bylo instalováno. Tato rozsáhlá akce byla složitým dlouhodobým podnikem, byl slavnostně otevřen až v r. 1995.
Zdroj : Martin Čechura ZANIKLÉ KOSTELY ČECH, a jiné

V sousedství II. náměstí na Kostelním stávala samostatná zvonice k děkanskému kostelu

U děkanského kostela byla v roce 1765 postavena nová samostatná velká zvonice, nesla městský znak. a byla další prvek doplňující dominantu II. náměstí na mnoha pohlednicích Mostu. Roku 1820 byla poškozena při velkém požáru Mostu a byla přestavěna mosteckým stavitelem Albinem Schmeerem. Součástí přestavby bylo i přenesení soch alegorických postav Země,Voda, Vzduch a Oheň tzv. ,,Živlů“ od Michala Jana Brokofa ke kopuli zvonice. Tyto sochy pocházeli z první mostecké radnice a zdobily její průčelí až do jejího zboření v roce 1881. Zvonice sloužila po 200 let. Mám ve svém archivu ,, Zprávu o vysvěcení nových zvonů na zvonici v Mostu z 10. srpna 1924“. Zvony měly nejen za úkol svolávat k motlitbám, rozezněly se při církevních slavnostech, ale mnohokrát varovaly občany před nebezpečím například požáry. Před zbouráním zvonice byli sochy ,,Živlů“ přemístěny do lapidária muzea, zrestaurovány a umístěny do nového Mostu k budově nynějšího magistrátu do atria, kde našli své nové důstojné umístění, jako jedno z mála zachovalých artefaktů starého Mostu. Protože dokonce 2. světové války nebyla u církevních památek prováděna žádná údržba, chátraly, a tak to bylo i v případě zvonice, a klesala její hodnota. Zvonice u děkanského kostela, která měla 4. 345,83 m3 obestavěného prostoru, byla v roce 1976 oceněna na pouhých 23. 467,54 Kčs a pozemek zvonice na 1. 190 Kč. Tímto způsobem byly vykoupeny všechny kostely a kláštery ve starém Mostě. Demolována spolu s II. náměstím.