Doba válečná, osvobození 1945 a události do r.1948

Pamětní kniha města Mostu z let 1938 až 1943
www.mesto-most.cz

Autorem „Pamětní knihy města Mostu“ z let 1938 až 1943 je dr. Oskar Hackel. Tato kronika se zachovala ve formě nevázaného manuskriptu (= rukopis) a je psána německy. Události roku 1938 začal psát kronikář až od 1. července 1938. Zachytil okamžiky obsazování města německým vojskem dne 8. října 1938, které německé obyvatelstvo vítalo vyzdobenými domy, vyvěšenými prapory a obrazy führera Adolfa Hitlera. Kronika obsahuje i výstřižky z dobového německého tisku. 1939 STAROSTOVÉ v Mostě V období okupace a prvních válečných let II. světové války stál v čele města Dr. Alois Ott, poslední volený německý starosta(1938 – 1943),Wilhelm Schmidt (září 1943-květen 1945) V „Pamětní knize města Mostu“ z roku 1939 je prvních čtrnáct stran věnováno všeobecnému shrnutí událostí tohoto roku. Autor se obsáhle rozepsal i o vzniku protektorátu Čechy a Morava a rozpoutání II. světové války. Kroniky z let 1940 až 1942 se dochovaly ve formě strojopisu. Obsahují nejdříve všeobecné shrnutí událostí a pak po měsících a jednotlivých dnech jsou uváděny záznamy o životě ve městě v době války. Především dr. Hackel popisuje válečné události ve světě, kdo ve válce padl a kdo byl vyznamenán válečným křížem. Jsou přiloženy výstřižky z novin a fotografie vyznamenaných vojáků. Svazek věnovaný roku 1943 se bohužel nedochoval a ani o osudu kroniky z roku 1944 se nic neví.

 

LETECKÉ BITVY NAD MOSTEM A OKOLÍM 1944 -1945

Sever Čech osvobozovali nebeští jezdci 1944. Své životy při osvobozování severu Čech pokládali hlavně američtí piloti. Mnoho jich bylo sestřeleno při bitvách nad Krušnohořím. Hrůzy leteckého bombardování zažil sever Čech prvně 12. května 1944. Cílem amerických těžkých bombardérů byly chemické závody Sudetenländische Treibstoffwerke v Záluží u Mostu.. Mohutný komplex budov a výrobních zařízení patřil do sítě necelé dvacítky jemu podobných, které představovaly jediný zdroj pohonných hmot pro celou německou armádu. Důsledky zničení sítě mohly být zlomem ve vedení války a 12. květen 1944 zahájil takzvanou bitvu o benzin. Šlo o jednoznačně nejrozsáhlejší letecké útoky celé války. Na hranici svého doletu se nad Mostem střídaly bombardéry americké 8. letecké armády startující z Anglie, z jižní Itálie působící 15. letecká armáda, během noci pak útočily svazy Bombardovacího velitelství britské RAF (Bomber Command RAF). Němečtí obránci chránili svůj významný podnik. Jedna z leteckých bitev na Most se odehrála 16. října 1944. Americký svaz bombardérů už odlétal od hořícího Mostu, když přišel útok německých letců. Útok skončil pro Němce smutným výsledkem, američtí doprovodní stíhači jim ani nedovolili se přiblížit a bez jediné vlastní ztráty sestřelili přes dvacet německých strojů. Letecký boj měl ale ještě kuriózní dohru, odpoledne přistálo mezi Terezínem a Litoměřicemi šestnáct německých stíhaček. Důvod neznáme, ale jak poznamenal očitý svědek, stalo se tak z obavy před Američany. S jasně se přibližujícím koncem války intenzita leteckých útoků narůstala, obloha nad severními Čechami byla výchozím bodem únorových náletů na saské Drážďany. Pozorovatelům ze země se přelétávající bombardovací svazy vryly do paměti jako stříbřitě se lesknoucí tečky s dlouhými bílými ohony kondenzovaných par.
V noci 16. ledna 1945 se uskutečnil v pořadí již čtrnáctý velký nálet na chemický závod v Záluží. Vyžádal si 105 obětí na životech.Akci provedlo 231 čtyřmotorových bombardérům britské RAF typu Avro Lancaster ze svých základen v Itálii. Nálet byl nejtěžších ze všech 17, které chemický komplex, jenž se tehdy jmenoval STW AG (Sudetenländische Treibstoffwerke AG), v posledních dvou válečných letech postihly. Pamětníci o něm hovořilo jako o pekle na zemi. Škody byly obrovské, závod byl až do konce války vyřazen z provozu. Nálet si vyžádal 105 obětí na životech, převážně z řad zajatců trestního lágru č. 29, který byl leteckým útokem totálně zničen. Kromě závodu a přilehlého Záluží byly zasaženy také některé okolní obce. Několik pum dokonce dopadlo až v Janově a na katastr nedalekého dolu Himmelfürst (Kníže nebes).

 

Bombardování Mostu 16. ledna 1945 Během posledního náletu, svrhlo 237 britských bombardérů na město Most přes 2000 bomb. Celkem bylo v průběhu války poškozeno během spojeneckých náletů 1624 domů, z toho bylo úplně zničeno 160.

PRACOVNÍ TÁBORY NA MOSTECKU 1939 - 1945

Továrna S.T.W. (CHEMIČKA) neunikla pozornosti spojenců a letecké útoky na sebe nedaly dlouho čekat. Spojenecké bomby v letech 1944 až 1945 chemičku ze 70% srovnaly se zemí. Za své vzaly nebo byly těžce poškozeny mnohé z obytných táborů, jichž bylo v průběhu války zřízeno pro potřeby chemické továrny Bylo zde celkem deset obytných a pracovních táborů: *Pracovní tábor č. 1 - Kopisty byl zřízen na jaře 1939 v budově obecné školy čp. 303, průměrný počet osob 330, celkem jím prošlo 1200 dělníků, 65 % Čechů, 35 % Němců; byl zrušen v r. 1941. *Pracovní tábor č. 7 - na severovýchodním okraji obce Komořany, do r. 1941 italští dělníci, od r. 1941 čeští dělníci. Průměrně 400 osob, celkem 2000 osob. *Pracovní tábor č. 15 - Kopisty, zřízen z jara 1940 v tanečním sále hostince v Kopistech čp. 72, průměr 160 osob, celkem 800 až 900 osob, 79 % Češi, 15 % Němci, 10 % Ukrajinci, 5 % Bulhaři. V polovině r. 1942 byli dělníci přemístěni do jiných táborů, většinou do tábora č. 20 severně od Kopist. Náletem 21. 5. 1944 byl tábor z části zničen a nebyl již obnoven. *Pracovní tábor č. 20 severně od Kopist mezi dolem Minerva a Julius III podél státní silnice Kopisty - Růžodol; sem též převedeni dělníci z táborů č. 1 a 15. Práce na stavbě STW, zřízen na jaře 1940, byl poměrně nejlépe zařízen, bydlely zde celé rodiny s dětmi, v průměru 2600 osob, táborem prošlo cca 6 - 7 tis. osob, 40 % Češi, 45 % Němci, zbytek Francouzi, Holanďané. Leteckým náletem 8. srpna 1944 byl tábor dokonale zničen, přeživší byli převedeni do jiných táborů. *Pracovní tábor č. 21 - mezi osadou Růžodol a dolem Minerva, zřízen 1940, osazen výhradně českými dělníky (cca 1500 osob). Bombardováním dne 21. 7. 1944 byl zcela zničen a nebyl již obnoven. *Pracovní tábor č. 25 - Dolní Jiřetín, byl smíšeným táborem jako pracovní a zajatecký. Postaven 1940 jako ubytovací zařízení pro české totálně nasazené dělníky Hydriawerke, později zde byli ubytováni francouzští a italští zajatci, nakonec i angličtí zajatci. Průměrný stav činil 1800 osob, celkem táborem prošlo na 5 tisíc osob.*Pracovní tábor č. 28 - Dolní Litvínov byl založen v r. 1940. Žili v něm italští dělníci a Němci uvolnění z fronty pro práci v STW. Asi půl roku sloužil tábor pro ubytování osob potrestaných káznicí. *Pracovní tábor č. 33 - Růžodol při cestě z Dolního Litvínova do Mariánských Radčic, vznikl v r. 1942, průměrně 3 tis. dělníků nejrůznějších národností, většinou ale Češi nasazení na stavbě STW. *Pracovní tábor č. 34. - Růžodol - ve stejných místech jako tábor č. 21 a 33, byl zřízen v r. 1942. Byli zde ubytováni kvalifikovaní dělníci a mistři zaměstnaní u STW, průměr cca 3500 osob, 50 % Češi, 50 % Němci. Tábor byl bombardován několikrát a ze 2/3 zničen, mnoho osazenstva zde zahynulo. *Pracovní tábor č. 41 - Nové Verneřice (jihozápadně od této osady) byl zřízen v r. 1943, většinu osazenstva tvořili Češi, ale byli zde i Italové, Slovinci, Francouzi a další národnosti. V průměru 600 osob, celkem táborem prošlo 1200 osob. Vedle výše zmíněných táborů existovalo v severních Čechách ještě šest pracovních táborů, které nesloužily bezprostředně STW a byly to:*Pracovní tábor č. 1 Dolní Jiřetín. v objektu dolu Humbolt III, - založený v roce 1940 *Pracovní tábor č. 11 Chabařovice, Teplická ulice č. 75 pro cca 240 Rusů, pracujících v těchže dolech jako dělníci z tábora č. 8, *Pracovní tábor č. 23 Dolní Litvínov u cesty k dolu Herkules založený v roce 1940 - polští a ukrajinští dělníci a zajatí Holanďané pracující na dole Herkules *Pracovní tábor č. 29 - 1 km východně od obce Třebušice, založen r. 1940 pro dělníky různých národností, a konečně *Pracovní tábor č. 41 - jihozápadně od Souše u třídícího nádraží Třebušice, založený v srpnu 1942 s osazenstvem cca 500 osob (Francouzů, Čechů a Slováků). *Pracovní tábor č. 8 Chabařovice u Ústí n/L pro východní dělníky, od jara 1944 pro ruské a polské dělníky pracující na dole Milada II v Chabařovicích a Kateřina v Modlanech,. Archiv Chemopetrolu má na 60 000 osobních karet totálně nasazených osob 23 národností do chemičky v Záluží. Na celém Mostecku bylo do konce 2. světové války na 12 tisíc obětí vězňů kteří nepřežili podmínky v pracovních lágrech a koncentračních táborech nebo padli při náletech v letech 1944 – 1945. Oběti byli většinou spalováni v Mosteckém krematoriu.
Prameny: Vratislav PALKOSKA Chempress, vydavatel Chemopetrol a. s. Litvínov.Chemopetrol, Základní informace 1999. Bubeníčková - Kubátová - Malá: Tábory utrpení a smrti.

ÚNOR – DUBEN 1945 – PŘÍJEZD VLAKU MRTVÝCH TŘEBUŠICKÉ NÁDRAŽÍ

Některý den v únoru 1945 přijel na třebušické nádraží vlak s uzavřenými vagóny. Při této krátké zastávce bylo na perón vyhozeno několik zemřelých vězňů a transport odejel. Obec Třebušice je na své náklady pohřbila ve společném hrobě na místním hřbitově. Ještě horší byl příjezd vlaku s uzavřenými vagóny. na stejné nádraží 15.4.1945. Když tento vlak zastavil, němečtí vojáci okamžitě odvěsili parní lokomotivu s jedním osobním vagónem pro hlídky a odjeli směrem na Most. Po krátkém době se osazenstvo nádraží začalo zajímat, co se nachází v těchto uzavřených vagónech. Zjistily hrůzný nález. Ve vagónech byli desítky mrtvých a polomrtvých vězňů z některého koncentračního tábora. Čtyři dny vynášeli muži z Třebušic mrtvé vězně z tohoto vlaku, které pohřbívali do společného hrobu u třebušického hřbitova.

PRVNÍ MÍROVÉ DNY ROKU 1945 MOST

1945 Dr. Hácha Emil, president Počet obyvatel těsně po válce asi 26700 obyvatel 23000 Němců, asi 3700 Čechů, větší část německého obyvatelstva je však před odsunem Květen 1945 Osvobození Mostu rudou armádou Hned po skončení 2. světové války byla zahájena rychlá obnova zničených dolů, chemických závodů v Záluží i dalších podniků, které byly systematicky bombardovány od r. 1944 angloamerickým letectvem. Několik výrazných společenských a legislativních změn ovlivnilo další hospodářský vývoj na Mostecku. Byl to zejména odsun původního německého obyvatelstva Úděl Mostecka po osvobození v roce 1945. Celkové válečné dědictví se stalo osudným pro další život na Mostecku. Hned v prvních dnech po skončení války začali horníci a ostatní pracující s obnovou zničených dolů, průmyslových podniků a závodů, aby je v nejkratší době uvedly do provozu. V prvé řadě byla obnovena těžba uhlí, k tomu byla zprovozněna výroba v hydrogenačním závodě v Záluží, který zůstal zachován jako nový průmyslový podnik v poválečném národním hospodářství. Mostecku byl přiřknut úděl, že bude svou průmyslovou skladbou tvořit jednu z hlavních opor obnovy nového československého státu.

ROK 1946

V roce 1946 byl vyhlášen dvouletý státní plán obnovy hospodářství a výstavby bytů, jehož cílem bylo překonání předválečné výroby. Tento plán byl i přes špatné organizační zabezpečení plněn na Mostecku s velkým nadšením.

ROK 1947

V roce 1947 příchod dosídlenců z celé Československé republiky a repatriantů ze zahraničí. Kdo sem na sever místo vysídlenců přišel? V první vlně to byla takzvaná rabovací komanda pod názvem revoluční garda, která pod záminkou udržování pořádku a organizování osidlování plundrovala domy i kostely s cílem nakrást tu co nejvíce a pak zase táhnout o dům dál. Druhá vlna nových osadníků byla často tvořena komunistickou stranou zagitovaných nadšenců, ale ne všichni nově příchozí byli nadšení do zakládání družstev a budování socializmu. Přišla také řada poctivých a pracovitých lidí, kteří chtěli zkusit své štěstí na novém místě přicházeli celé rodiny z nichž některé přinášeli s sebou i svou víru, zatímco zas jiné ji zanechali doma. Přicházeli jednak ti, kteří své domovy před válkou opustili, lidé z vnitrozemí z Moravy, Slovenska a svůj nový domov zde našli i tzv. Volinští češi.

ROK 1948

V roce 1948 znárodnění dolů, bank a ostatních významných průmyslových podniků a pozemková reforma