Nové školy a dopravní infrastruktura
Nové budovy škol: škola v ulici Příčné; škola na Teplické; 1888 založeno nové gymnásium; měšťanská škola z roku 1895 ve Wilsonových sadech, (již zmíněná v předchozí kapitole); obchodní škola na Schmeykalově náměstí r.1905; obecná škola ve Školní ulici;
Nová synagoga : Židovská náboženská obec se nacházely na náměstí sv. Anny v Guttenberkových sadech. Slavnostně vysvěcena byla 22. září 1873 . První rabín Dr. Alexander Kisch. Zánik křišťálová noc 10. 11. 1938. Znovu nevystavěna.
Doprava: Zdokonalila se nákladní i osobní přeprava, silniční síť, která propojovala jednotlivé okolní obce a nově vzniklé průmyslové objekty. Byly také vybudovány kamenné mosty přes Bělu, která protéká celým městem, lávka přes kolejiště po roce 1870; viadukt pro vlaky. Město položilo skoro 13 km dlouhou meziměstskou jednokolejnou malorozchodnou trať tramvaje (obr.10). Sloužila dlouhých 60 let do osudné nehody viz níže popsáno.
© Marcela Čermáková
© Marcela Čermáková
Slavnostní zahájení provozu úzkorozchodky
7.8.1901 Tehdejší trasa: Most (nádraží) D Kopisty D Růžodol D Lipětín D Dolní Litvínov D Horní Litvínov D Chudeřín D Hamr D Janov.
Po šedesáti letech provozu se stala na úzkorozchodce nehoda bohužel s pěti oběťmi a uspíšila její konec. Urychlila stavbu moderní rychlodráhy, která mosteckým slouží dodnes jen pozměnila dráhu směr nový Most a Litvínov.
,,Stala se 1. listopadu roku 1960. Sychravé podzimní počasí tramvaj je přecpaná k prasknutí. Nabírá rychlost a řítí se z kopečka u mosteckého gymnázia. Řidič bere za brzdu. Marně. Brzda ve voze selhala. V zatáčce se převrací. Nešťastná nehoda si bohužel vyžádala pět smrtelných obětí, dvacet tři osob zraněno, z toho šest těžce. Je to již přes padesát let , ale pamětníci na to nezapomněli. Jeden z nich byl můj známý, který zde přišel o svou příbuznou, která byla jednou z pěti smrtelně zraněných, byla bohužel v té době matka dvou malých dětí. Jiný přímý svědek dnes skoro šedesátiletý muž, byl jako pětiletý chlapec svědkem, když šel s matkou po chodníku v blízkosti tramvaje, a vyprávěl mi, že sice byl maloletý chlapec, ale nikdy nezapomene na ten šílený skřípot plechu při nehodě, a nářek zraněných lidí těsně po nehodě, než ho matka vzala do náruče a šla s ním urychleně domů, aby jako malé děcko neviděl takovou tragédii.“