Židé & Most

HISTORIE ŽIVOTA ŽIDŮ V MOSTĚ 14. - 20. STOLETÍ A SYNAGOGA V MOSTĚ

Obyvatelé židovského vyznání, respektive židovské národnosti, tvořili dosti početnou a společensky významnou skupinu obyvatel Mostu. Přesto patří jejich historie spíše mezi neznámé kapitoly v dějinách našeho města. Jedním z důvodů je násilné a nevratné přerušení života této komunity v období 2. světové války. Židovská komunita, která se významným způsobem podílela na hospodářském a společenském životě města, během období holocaustu prakticky zanikla a její život již nikdy nebyl obnoven v původním rozsahu. Studium problematiky je navíc omezeno množstvím dostupných historických pramenů a jejich interpretací. Jedním z úkolů historického bádání této problematiky je přiblížení bohaté minulosti a významu, který obyvatelé židovského vyznání a jejich kultura zanechali. Podle dostupných pramenů je v osídlení Mostu prokázána přítomnost obyvatel židovského původu již ve 14. století. Součástí středověkého Mostu byla stejně jako téměř každého královského města židovská komunita žijící v uzavřené čtvrti, neboli ghettu Židovské osídlení se nacházelo za jihovýchodní městskou branou na Pražském předměstí. Tehdejší první hřbitov byl umístěn poblíž těchto míst a zanikl beze stop.O lokaci židovského osídlení města napovídají až do poloviny 18. století užívané názvy "Židovská" a "Malá Židovská" ulice, které označovaly pozdější ulici Rozmarýnovou a Hvězdnou nedaleko III. náměstí. Místo, kde se nacházela tehdejší modlitebna, respektive synagoga, není známo. O vnitřním životě místní židovské komunity během středověku toho moc nevíme. Pravděpodobně se nelišil od života židovských komunit v ostatních městech. Židé nepodléhali pravomoci městského rychtáře, ale spadali pod pravomoc zvláštního židovského rychtáře. Za povolení k pobytu a obchodování ve městě byli nuceni odvádět daň královské komoře. Židé byli také nuceni nosit zvláštní oděv a pokrývku hlavy. Na oděvu nosili žlutý odznak. Nebylo výjimkou také omezování jejich osobní svobody formou různých nařízení a zákazů. Nejstarším písemným dokladem o přítomnosti Židů ve městě je dlužní úpis z roku 1393, který vystavil Boreš ml. pán na Rýzmburku (Oseku) svým věřitelům Ascherovi a Isákovi z Mostu. Dlužníky jmenovaného Isáka bylo kromě Boreše také nemálo mosteckých měšťanů a šlechticů z Čech a Saska. Saský vévoda a míšenský markrabě Fridrich, kterému byl v této době Most dán do zástavy, dal Isáka kvůli jeho sporům s věřiteli společně s jeho rodinnými příslušníky zatknout a jeho majetek zabavit. Izák během věznění zemřel a jeho syn Leb, který byl za úplatu propuštěn, se krátce nato odstěhoval i se svou rodinou do Litoměřic. Jako zapůjčovatelé peněz jsou jmenováni Židé: Asen, Isak, Heimann, Zeckel, Smochel, Eberlein a Salomon..

STŘEDOVĚCÍ ŽIDÉ A LICHVÁŘSTVÍ
DŮSLEDEK KRÁLOVSKÝZÁKAZ POBYTU ŽIDŮ V MOSTĚ

Jasné světlo spadlo na hospodářský stav této doby počátek 15. století a vztahy židů mezi Bílinou a Mostem. Historické zprávy jsou pravdivé – zadluženost lidí lichvou. V Bílině byli zvláště dva lichváři - Židé. Toto škodlivé řemeslo prováděli s velkým uměním. Nazývali je Michel Veliký a Michel Malý. Ve státním archivu v Drážďanech jsou uloženy dva úpisy, vystavené v Bílině od těchto dvou lichvářů – Michelů z Bíliny a Haymanna z Mostu. Ten jeden je vypsán na 6 schock (1schock – 60 grošů).a 45 grošů a ten druhý na 19 grošů. Tato lichva nebyla pro Bílinské občany. Další dlužní úpis je z roku 1418 od Židů Michela Velikého z Belyn (Bíliny) na 8 schock a další úpis byl z roku 1419 z Mostu od Žida Michela od Mostu na 45 schock. V tom samém roce je vystavená další směnka na Michela z Bíliny a na Michla z Mostu na 4 schock. Daň je týdně za 1 schock – 1 groš. Lichva na lidech byla tvrdá Jak se z jiných písemností dá vyčísti půjčil Žid Michel v roce 1419 ještě 20 schock, potom 5 schock a v roce 1420 spolu s Haymanem z Mostu 27 schock. Vznikla vlastně lichvářská banda v Bílině a v Mostě. Dost šlechtických pánů bylo donuceno u těchto lichvářů si půjčit. Zastaveny byly dvory a rytířské majetky. V našem okolí prováděli tito dva lichváři svojí velikou činnost!!! Je možné, že tato aféra spolu s nepřátelskou náladou vůči Židům, kterou u obyvatel města vyvolala, byla důvodem k tomu, aby i ostatní Židé opustili město během let 1453 - 1456. Není zcela jasné, zdali Židé opustili město dobrovolně, nebo byly vyhoštěni. Později vydaný dekret z 20. 6. 1464 vystavený králem Jiříkem z Poděbrad zakazuje všem Židům pobyt ve městě a okolí v okruhu jedné míle (7,5 km). Za to platí bratři z Galli ročně šest kop pražských grošů úroky. Zákaz byl vydán na základě stížnosti zástupců města, že Židé městu škodili. Kam konkrétně mostečtí Židé odešli není známo. Podobná nařízení a vyhánění Židů z měst, ale i protižidovské pogromy byly běžnou součástí života středověké Evropy. Náboženská a kulturní odlišnost židovské menšiny se stávala zdrojem mnoha předsudků ostatní populace. Město bylo za zákaz povinno odvádět králi poplatek ve výši 6 kop pražských grošů. Most byl od tohoto "židovského poplatku" osvobozen až v roce 1482 králem Vladislavem. Zákaz pobytu byl obnoven 30. 3. 1549 Ferdinandem I. Během období zákazu pobytu bylo Židům dovoleno se usazovat v některých okolních obcích a na panských statcích, a to při dodržení výše uvedené vzdálenosti od města neboli uvnitř církevní míle Mostu. Ve středověku byly židovské domy soustředěny na Pražském předměstí za jihovýchodní městskou branou, existovala zde motlitebna, jejíž lokace není známa. Tehdejší první hřbitov byl umístěn poblíž těchto míst a zanikl beze stop. O pobytu Židů na Mostecku však máme informace až z poloviny 18. století. Židé, kteří se v těchto obcích usazovali, se zde stávali poddanými místní vrchnosti, jíž museli odvádět příslušné poplatky. Do poloviny 19. století byla Židovská komunita v Údlicích, Hořanech, Lišnici a v Korozlukách. V těchto místech si zřizovali své modlitebny. V Lišnici časem vznikla židovská obec s vlastní synagogou. Teprve až období Josefínských reforem znamenalo jisté uvolnění tlaku vůči Židům ze strany státu. Výraznější posun v postavení Židů znamenal revoluční rok 1848 a nástup Františka Josefa I. na trůn. Prvním Židem, který se usidluje na území města je v této době Kolozrucký Žid Leopold Mendl. Kupuje ve městě dům č.p. 332. Po uzavření Konkordátu s Vatikánem za papeže Pia IX. v roce 1855 byli Židé znovu zbaveni svých práv a nesměli s výjimkou majitelů domů v Mostě přenocovat. Plná občanská práva získali až souborem ústavních zákonů přijatých v průběhu roku 1867. Židé s okolních obcí se poté začali stěhovat do města, kde se věnovali zpočátku převážně obchodu s obilím a dobytkem. Po více než 400 letech se ve městě znovu tvoří komunita občanů židovského vyznání. V roce 1864 byla postavena modlitebna, a v roce 1868 byl založen Spolek pro modlitebnu - pro postavení synagogy se státním statutem, a brzy na to také novodobá Židovská náboženská obec jinak Izraelská kultová obec.

Synagoga Guttenberkovy sady v blízkosti náměstí a kostela sv. Anny (obr. 1,2,3,4,5,6).

Prvním předsedou židovské obce v Mostě byl Abrahám Hirsch, který se zasloužil o výstavbu synagogy. Mostečtí Židé do té doby navštěvovali synagogu v Hořanech. Základní kámen synagogy byl položen 24. 8. 1872 a ke slavnostnímu vysvěcení došlo 22. 9. 1873. Mostecká synagoga byla postavená v elektickém stylu v letech 1872-73. Obecní dům židovské náboženské obce (hebrejsky bejtha-am) byl vystavěn v synagogální zahradě později v letech 1930 -1931 (obr.6) Obě budovy se nacházely na náměstí Sv. Anny.

Takzvaná ,, Křišťálová noc“ v Mostě (obr. 7,8,9,10)

Synagoga byla vypálena 10. listopadu 1938 navečer a zřejmě téhož dne se konaly také protižidovské demonstrace, při nichž rozvášněný dav rozbíjel výlohy židovských obchodů a okna domů a bytů židovských obyvatel města. Zdali byly v Mostě při tomto protižidovském pogromu oběti na životech a kolik židovských obyvatel skončilo v německých koncentračních táborech, není známo.Zbytky synagogy byly později, asi v roce 1940, odklizeny. Mostecké události zachytil tamní minorita P. Bonaventura v klášterní kronice: "10.11. kolem 6 hodiny večer byla židovská synagoga úmyslně zapálena a úplně shořela. Mnozí Židé uprchli, mnozí zchytáni a nuceni tělesné práce konati." Podle údajů o počtu obyvatel žilo v Mostě k 31.5. 1941 již pouze 41 obyvatel židovského původu. Zbylí židovští obyvatelé města, kteří neemigrovali, byli v zimě 1941 - 42 gestapem sestěhováni a jejich domovy zabaveny. Mostecká židovská komunita, která se významně podílela na historii a životě města, tím prakticky zanikla.

Výňatek ze Žalmu 29 Oda Davidova
Vehaju limšica šosajich, verachaku kol meval‘ jich .
( Vplen budou vydáni ti, kdo plenili a vzdálí se všichni ti, kteří ti přinesli zkázu)

Po druhé světové válce.

Po druhé světové válce byl krátce obnoven život náboženské obce. V 50. letech byla náboženská obec změněna na synagogální sbor, který v 70. letech 20. století zanikl. V současné době patří členové mostecké židovské komunity pod patronaci Židovské náboženské obce v Teplicích.

Židovský hřbitov s kolumbárii na úpatí Hněvína

Roku 1878 byl v Souši na úpatí vrchu Hněvín založen židovský hřbitov, na němž je pohřbena řada významných osobností Mostecka. Je zachován do současnosti .

Významní mostečtí Židé.

V době poslední čtvrtiny 19, století je v Mostě asi 1000 osob hlásící se k židovskému vyznání, je to jedna dvacetina všech obyvatel Mostu, mluví německy. Mezi nimi je deset právníků, pět lékařů a dva úředníci soudu ale větší část jsou hlavně obchodníci. Na konci dvacátých let 20. století dosahuje počet židovských obyvatel města Mostu maxima. Podle některých údajů se mohlo jednat až o 1260 osob.

Abrahám Hirsch První předseda židovské obce zasloužil se o výstavbu synagogy
Dr. Alexander Kisch/ první rabín uveden do funkce 1874 odpovědný za náboženský život obce.
Dr. Joseph Spitz jako první člen židovské komunity zvolen do mosteckého městského zastupitelstva významná osobnost židovské obce byl její pozdější předseda soudce. V roce 1887 se zasloužil o vnitřní výzdobu synagogy a za své zásluhy byl dokonce dekorován řádem Rytířského kříže od císaře Františka Josefa I.
Sigmund Woditschka komerční rada, vlastník obchodního domu na I. náměstí
Karl Kohn - majitel továrny na nábytek
Karl Spitz - majitel mostecké porcelánky

Zdroje:
Oblastní muzeum v Mostě a L. Kocourek: Osud Židů v Sudetské župě v obraze dochovaných pramenů; Terezínské studie a dokumenty 1997, str. 74-75 , Institut Terezínské iniciativy. Fotosbírka : Státní okresní archiv Most , zanikleobce.cz ; Židovský hřbitov v Souši - Wikipedie; B. Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech ;